Bloudili jsme krajem kolem rekreačního střediska Delfini a nemohli jsme zaboha narazit na nic, co by vzdáleně připomínalo aspoň bufáč. A pokud ano, vzhledem k tomu, že bylo těžce před sezónou, naprosto opuštěné objekty. Až ve vesničce dva kilometry od našeho hnízda jsme objevili jakousi restauraci. Také nevypadala otevřeně, ale snad zapomněli zamknokut nebo co... prostě jsme vlezli dovnitř (vypadalo to na zadní vchod) a pár minut počkali, než se někdo objevil.
Kupodivu jsme byli vřele přivítáni a od té doby jsme sem chodili pravidelně aspoň na lahvový Heineken (tady na jihu moc točeného piva neuvidíte) a občas nějaké ty amarouny. Pepíno, majitel a ředitel restaurace si nás docela oblíbil. Přijeli jsme sem ještě několikrát, jednou s kamarády a s kytarama, takže bylo veselo a z Pepína vypadlo, že je nejen restauratér, ale i skoro hoteliér - měl ještě jakýsi byt ve vesnici, tak nám nabídl, že k němu můžeme kdykoli přijet (a neutrácet za ubytování).
Jednou dokonce odhalil slavnostně novou pípu - přešel taky na točené, aspoň v sezóně, tak jsme měli radost, i když točené bylo poněkud dražší, než lahváče. Restauraci tvořila velká místnost, v jednom koutě byla televize, křesla a stolek, domácí tu normálně bydleli.
A taky tudy jako v celé Itálii pochodovaly celé šiky nejrůznějších brablenců, což potěšilo oko výzkumníkovo, méně potěšující byly ataky cancáre, komárů, proti kterým se tu pálily všelijaké smradíky a čmoudy.
K jídlu lze dostat všelijaké ty pizzy, tortelini, frittura di mare a podobně, stálo to 12 - 15 tisíc lir, ale to je samozřejmě hudba minulosti. I maso se dalo, ale připadalo nám, že ho Italové moc neuměj. Z hluboké náklonnosti jsme byli pozváni i na škeble, na garnáty a všelijakou jinou podobnou havěť.
Nebýt to trochu z ruky, mohli bychom říct, že jsme tu byli jako doma, nakonec ale celá družba vyšuměla do ztracena

Otvírací hodiny V deset už jsme se dobývali dovnitř, zavíralo se podle nálady. Sortiment piva Tuborg...............5 000,- Cena v ITL a za 4 deci. Lahev Heinekena, vyrobená v licenci v pivovaru v Miláně, přišla na 4000,- ITL a byly to dvě třetinky. Zaznamenáno koncem minulého tisíciletí.